“Dobrý večer všem.. Píši vám všem s pokorou, úctou a velkým vděkem.. Děkuji za to, že vám teď mohu napsat, a děkuji za to, že vedle mě díky vám všem spinká moje malá holčička..
Já a moje dcerka jsme byly účastníky nedělního požáru v Praze v Černokostelecké ulici.. To já s ní seděla na tom parapetu.. Tu obrovskou bezmoc, kdy sedíte a každá minuta je dlouhá jako hodina, bych nikomu nepřála.. Ta bezmoc, kdy opakujete dokola 'lásko moje, miluji Tě, vše bude v pořádku' a zároveň přemýšlíte, že s ní budete muset skočit, když pomoc nepřijde včas.. A najednou přišli.. ano andělé existují, ale nemají křídla, mají krásnou hasičskou uniformu, a také krásnou lékařskou a policejní uniformu.. Moc si nepamatuji cestu zpět dolů, už se mi hůře dýchalo a nohy mě nechtěly poslouchat.. Ale vím, že dole před domem se nás ujali další andělé.. Všechny ty uklidňující hlasy, ta jejich trpělivost, empatie mě pohladily na srdci.. Přístup lékařů, hasičů, záchranářů k dětem i k nám byl neuvěřitelný, ta trpělivost, když si povídali s mojí dcerkou.. Nemůžu slovy vyjádřit můj dík, zachránili jste mi to nejcennější, co mám, a zachránili jste dceři sestřenice, babičku, dědu, tety a strejdy.. zachránili jste nám RODINU.. Má holčička je v pořádku, pro ni to byl trochu zážitek, povídala si s policisty, s hasiči, s lékaři, dostala Soptíka, Medvídka (se kterými mimochodem spinká) a svezla se sanitkou.. Já si odnesla dva zážitky.. Ten nejhorší - beznaděj a ten nejkrásnější - ANDĚLY.. Pokud to bude možné, předejte prosím můj vzkaz všem, třeba někde na vašich interních stránkách a prosím, ať se dostane ke všem andělům... DĚKUJI na stotisíckrát, s úctou Kamila Ž. s dcerou..”
Zdroj: facebook HZS hlavního města Prahy