Členové jihočeského posttraumatického týmu se při školení zaměřili na syndrom vyhoření a na organizační stres

Vzdělávání//Vzdělávací akce/Regionální

29.03.2018
Členové jihočeského posttraumatického týmu se při školení zaměřili na syndrom vyhoření a na organizační stres

syndromVyj3.jpg
Setkání jihočeského posttraumatického týmu se konalo 26. 3. 2018 v Borovanech. Kromě stálých členů se ho účastnili i noví kandidáti na členství. Z výjezdu je to Václav Herc (stanice Vimperk), Jan Pertl (stanice Č. Budějovice) a Jiří Řimnáč (Stanice Třeboň). Dále tým posílí Jana Tampírová a Jan Žvak z operačního střediska. Z krajského ředitelství byla do týmu přizvána Kamila Mráčková. 

Všichni členové týmu posttraumatické péče se kromě výjezdové činnosti věnují i laické kolegiální podpoře příslušníků a občanských zaměstnanců HZS ČR. Proto jejich odborná příprava pokrývá nejen témata zaměřená na první psychickou pomoc, ale také oblasti, které se tak trochu mohou někdy zasáhnout každého z nás. Je běžné, že každý z nás je občas psychicky unavený. Úkolem členů posttraumatického týmu je svým školeným okem vnímat tyto projevy únavy a vyčerpání u kolegyň a kolegů ze svého bezprostředního pracovního okolí. Být jim k dispozici, když o to projeví zájem. V této souvislosti bych chtěl zmínit, že jejich úkolem není vměšování se do obtíží druhých lidí. Pokud něco takového prožíváte, tak se od nich můžete maximálně dočkat citlivé a diskrétní otázky, zda je vše v pořádku a jestli Vám nemohou nějak být oporou. Tuto nabídku je možné odmítnout. Případné další kroky už budou činit pouze s Vaším souhlasem.

Práci u profesionálního hasičského sboru – na jakékoli pozici – chápu za službu naším spoluobčanům, kteří se ocitnou v kritických životních situacích. Navíc má tato služba podle mého názoru svá specifika, na které si musí každý do určité míry zvyknout. Když se k tomu přidá pár vnitřních dispozic jako třeba moc vysoké pracovní nadšení, perfekcionizmus nebo falešný pocit nenahraditelnosti, tak může být problém na světě.

syndrom-vyhoreni2.png
Vyhoření je podle amerického psychologa Caryho Chernisse situací úplného vyčerpání sil. Je pocitem člověka, který došel k závěru, že již nemůže dál. Je to stav člověka, který ztratil naději, že se ještě něco může změnit. Tito lidé říkají, že ztratili veškeré iluze. Jsou věčně unavení, negativističtí, hůře se soustředí a více věcí je dovede rozčílit.

Odborná příprava se skládala z přednášek, které shrnovaly základní informace o syndromu vyhoření a organizačním stresu. Byla ale také zaměřená prakticky a diskusně. Například členové týmu vybrali z 30 různých preventivních doporučení 9 nejdůležitějších, které by podle jejich zkušeností mohly být nejužitečnější v prostředí HZS Jihočeského kraje. Ty Vám společně se základními informacemi o syndromu vyhoření přikládáme v příloze.

autor článku: mjr. Mgr. Tomáš Adámek, psycholog HZS Jihočeského kraje

Zdroj:

Vendula Matějů, tisková mluvčí - HZS Jihočeský kraj

1